CHAOTICON PETRA ŠTĚPÁNA

AMULET V KRUHU TVÁŘE MĚNÍ – NEOPAKOVATELNÁ GOTHIC CELEBRATE V IGLAU

Insiderský pohled R.X.Tháma na výroční koncert a cestu k slavnostní premiéře filmu SVĚTEC Z PEKLA

     Na počátku byl nápad Pavla Štěpána. Nejprve vyslovený a následně zapovězený. On však zůstával, žil, ale příležitosti k jeho realizaci míjely. Čas běžel, měnily se kulisy světa, lidé i jejich tváře. Najednou jakoby v symbióze souhvězdí, se sešly vůle, ochota, odhodlání i víra, že to celé má smysl. A to takový, který dalece přesáhne horizont běžného koncertního vystoupení. Cesta k cíli se však nadále klikatila, některé překážky disponovaly až démonickou aurou a šel z nich strach, úzkost i obava, že nebudou zdolány. Nakonec se téměř nepředstavitelné a těžko uvěřitelné proměnilo ve skutečnost jedinečných okamžiků. Průkopnické, debutové a dnes již legendární album XIII. STOLETÍ – AMULET, které bylo vydáno v předvečer rozpadu Československa (1992), odehrála celé na koncertních prknech v DKO Jihlava, tedy na domácí půdě 29. dubna 2023 před osmi stovkami diváků kapela ve složení Petr Štěpán, Bedřich Musil, Petr Palovčík a Pavel Štěpán. Stejní kluci, kteří těsně po Sametové revoluci v ostravském studiu Radima Pařízka „Amulet“ nahráli a následně koncertně proslavili.   

Podzim 2022 byl prošpikovaný nepříjemnými zdravotními komplikacemi frontmana Třináctky Petra Štěpána, který se vydal ze všech sil zejména při dvou comebackových koncertech H.N.F. Jeho privátní podzimní zdravotní lockdown odnesl i výroční koncert „Amuletu“ plánovaný do Jihlavy na 26. 11. 2022. Jediné možné koncertní setkání s Mistrem se odehrálo v Kralupech nad Vltavou na Magické noci trubadúrů 5, která byla dedikována jeho životnímu jubileu – 60. narozeninám. Zde měla proběhnout i slavnostní premiéra filmu SVĚTEC Z PEKLA za účasti většiny klíčových respondentů díla na čela s Petrem Štěpánem a tvůrci projektu. Osud zamíchal karty tak, že ze slavnostní premiéry se nakonec stala neautorizovaná předpremiéra pro skalní fanoušky bez avizovaných hostů a mediální kampaně. A když se následně řešilo, co a jak dál, jarní přeložená jihlavská bilanční sláva v místním svatostánku s ideálním zázemím se ukázala jako ta nejlepší volba pro „druhý kinematografický servis“ …

Od kralupské předpremiéry se v rámci projektu odehrálo mnoho zajímavých epizod. Petr Štěpán filmové dílo autorizoval bez jediného cenzurního zásahu! Klobouk dolů před jeho přístupem a velkorysostí. Velká poklona náleží i třem odvážným ženám, jejichž upřímné výpovědi (a slzy) jsou nedílnou součástí aury celého filmového projektu. Bájný Théseus měl svou Ariadnu, která mu darovalo kouzelnou nit, aby našel cestu z krétského labyrintu. Nás kouzelnými klubíčky vybavily Renata Štěpánová, Lenka Schreiberová a Ollie Ryšavá. Právě nitě jejich zpovědí nasvicují cestu v záludně temných kobkách složitého Chaoticonu. A stejně jako Petr Štěpána, všechny tři Ariadny našeho příběhu dílo posvětily v předložené podobě. Stejnou poklonu si zaslouží i na dřeň upřímný ex člen Třináctky Jiří Šindelka a všichni další respondenti díla. Každý z nich ho obohatil jedinečným způsobem.  Dnes již majoritní vydavatel štěpánovců Vladimír Kočandrle (Warner Music Czech Republic) požehnal užití autorských práv a přijal pro nás důležité projektové partnerství.

Po trubadúrské předpremiéře v Kralupech následovala tři privátní promítání a neveřejná filmová produkce v Jihlavě pro členy kapely, nejbližší spolupracovníky a rodinné příslušníky, která se odehrála před Vánocemi 2022 na malém sále v DKO. I zde byl film přijat velmi dobře, zrodily se zde další nápady, „co s ním dál“. Právě tyto produkce se stávaly takovými pomyslnými symbolickými klíči k dosud zapovězeným archivům. Z temnoty zapomnění se najednou vynořovaly vzácné a cenné artefakty, které musely být prakticky obratem zapracovány do konceptu celého díla. Došlo i na dotáčení rozhovorů s novými i staronovými respondenty, které si žádala plynulost a uchopitelnost filmového vyprávění. Dokumentaristická poctivost a zarputilost tvůrců ruku v ruce s jejich vytížeností v pracovních i privátních životech vedla k tomu, že po cestě na slavnostní premiéru byly pomocí „atomové“ powerbanky přepočítávány závěrečné titulky do promítacího formátu. Zkrátka adrenalin se vším všudy

Do Jihlavy jsme s kameramanem Honzou Hrušovským razili přes Čelákovice, kde náš tvůrčí mini team doplnil skvělý fotograf a společník Zbyněk Trafina. To, že se blížíme k větrným kopcům Vysočiny nám připomnělo docela husté krupobití. Při poslechu bilančního Rituálu, vydaného k dvacátému výročí XIII. STOLETÍ, dění v exteriéru vytvářelo temně romantickou atmosféru. Na hotelu jsme dokončili přepočty, zkontrolovali naformátování souboru a vyrazili do DKO na finální přípravy.

Zde se nás ujal principál jihlavského kulturního svatostánku, člen XIII. STOLETÍ v čase Amuletu a jeden z nejbližších a nejvěrnějších členů smečky punk-gotických válečníků napříč stoletími Petr Palovčík. I po stránce produkční s ním byla radost spolupracovat. Bylo to i symbolické, že to byl právě on, kdo se v 17:00 hodin, před bez mála třemi stovkami návštěvníků kina, chopil mikrofonu. „Kapela XIII. STOLETÍ je mou srdcovou záležitostí a měl jsem s ní, tu čest hrát. Petra i Pavla Štěpánovi znám tak dlouho, že vůbec nechci říkat, jak dlouho to je. Musím říct zcela upřímně, že i kvůli našemu věkovému rozdílu mezi mnou a Petrem, že když mě bylo asi čtrnáct, patnáct, tak řekněme byl takovým mým duchovním vůdcem, protože texty Hrdinů byly pro mě takřka modlitební knížkou“, vyznal se hned v úvodu Petr Palovčík ke svému silnému vztahu k tvorbě štěpánovců. Pak s rutinou zkušeného moderátora, který umí i pobavit, propojil všechny události a skutečnosti do celku, který zvedal napětí i očekávání v sále před bohatým následujícím programem. Vyjádřil rovněž velké potěšení, že ta skutečná a slavnostní premiéra filmu se odehraje doma v Jihlavě v DKO! Velmi vřelý potlesk doprovodil jeho poslední moderátorská slova večera: „Takže velevážení hosté …tak už mohu říct naplno: přivítejte Jana Hrušovského a Jindřicha Kohma.“

Honza Hrušovský (1991), je filmař z Kralup nad Vltavou, který se s kamerou objevil již na druhé Magické noci trubadúrů (2014). Osudové setkání a láska k autentické rockové hudbě z nás udělala přátele a parťáky. Kameraman, střihač, spolu režisér a spolu scénárista dokumentárního filmu SVĚTEC Z PEKLA se nyní pohybuje mezi Českou televizí a zahraničními destinacemi, kde si vydělává na živobytí. A protože za Honzu hovoří hlavně jeho dílo, je opravdu vzácné, když promluví veřejně. Na jihlavské premiéře se mikrofon ocitl i v jeho rukou a se situací si poradil bravurně: „Chtěl bych vás přivítat a poděkovat vám, že jste přišli. Já nejsem žádný moc velký řečník, ale než na to zapomenu, tak bych rád poděkoval všem respondentům, kteří nám dali důvěru s námi točit, věnovali nám čas, hlavně Petrovi, který, jak je známo, si drží určitý odstup a to je asi nejdůležitější. Rád bych poděkoval i Jindrovi, díky kterému celý tento projekt mohl vzniknout.“

Obratem jsem Honzovi vrátil slova díků za jeho přístup, um a přínos filmovému projektu. Další má slova směřovala k jedinému možnému adresátovi: „Přivítejme hlavního aktéra filmu, člověka, o kterém ten film je, člověka, kvůli kterému jsme se tady sešli, v den, kdy cítíme, takovou tu slavností atmosféru, že se blíží něco jedinečného, co se možná jednou stane legendárním a my si to budeme vyprávět a budeme říkat, my jsme tenkrát u toho byli! A užili jsme si to! Zvu na pódium Petra Štěpána, apoštola československého punku a gotiky.“

Sálem zaplněného kina se rozezněl mohutný uvítací aplaus. Okamžitě po jeho příchodu, jsem Petrovi Štěpánovi předal mikrofon. Ta chvíle byla slavnostní a jedinečná. „Vítám vás a vážím si toho, že jste tady. Což je úplně pecka! Děkuju a beru to jako velkou úctu nejen k mé osobě, ale i k tomu filmu jako takovému. No, tak Štěpán si nechal o sobě natočit film … ne! Takhle hloupé to fakt není. Je fakt, že určité impulsy z mé strany pochopitelně přišly, ale jinak celý ten projekt je v kompetenci těchto dvou pánů. Žádným způsobem nezasahuju do toho, jaký tam budou střihy, kdo tam bude vystupovat, jak to bude vypadat, jaký budou titulky a tak podobně. Vždycky jsem se setkal s pracovními verzemi, které jsem si mohl v soukromí prohlédnout a byl jsem s tím spokojený. Nechci vám nějak podsouvat, co si o filmu máte myslet, nebo jak ho máte přijímat, to nechám samozřejmě na každém z vás. Ale je pravda, že se pohybuje na hodně širokém poli témat, a ne všechny jsou my příjemné. Některá bych byl docela rád, kdyby filmařům ve střižně spadly pod stůl, jak se říká. Oni tam nacpali úplně všechno.“

V jihlavském DKO panovala opravdu moc fajn atmosféra. Prostor zaplnily natěšenost a očekávání. Rovněž se zde nabídla skvělá příležitost skalnímu publiku sdělit důležité informace z produkčního filmového zákulisí a informovat ho, jak to bude s druhým filmovým dílem a připravovanou knihou. I na mě padla atmosféra okamžiku a prožívané emoce jsem bez nějakých rétorických filtrů poslal k úžasnému publiku. „My tady nejsme v žádném zkurveném mainstreamu, my jsme v duši punkáči, jo, takže takhle je ten film i dělaný. Je od srdce, stejně jako Třináctka hraje od srdce, Hrdinové hráli od srdce, protože vy to poznáte, a proto i těm kapelám fandíte, a proto jsme se tady sešli, protože nás tahle hudba naplňuje a baví.“ A k filmu SVĚTEC Z PEKLA (prvnímu dílu HLEDÁNÍ 1982–2004) patří i následující kvantifikační údaje. „Měli jsme na paškálu 35 respondentů, natáčeli jsme na 29 lokacích, ujeli jsme 6000 Km kvůli tomuhle filmu a jenom hrubé náběry a cesty zaplnily 300 hodin plus další střih, režie výběr, přepisy dokumentu a tak dál … a to nejsou ani týdny, to jsou spíš měsíce práce,“ to prostě muselo k naší společné pětileté práci zaznít, stejně i to, že veškeré informace o filmovém a knižním projektu fanoušci najdou na specializovaném a pravidelně aktualizovaném webu www.chaoticon.cz.

Slavnostní uvedení premiéry filmu SVĚTEC Z PEKLA až s nadčasovou moudrostí rámují slova hrdě stárnoucího rockera Petra Štěpána (1962), který však stále se svou smečkou věrných hrdě nese prapor legendárních vlajkonošů žánru GOTHIC s punkovými kořeny: „Já jsem hlavně rád, že jsme tady, že jsme se tu sešli. Buďme rádi, že se pořád něco děje, že vznikají nové nahrávky, nové písničky, filmy a knížky. Že my všichni, naše generace, u toho můžeme být. Jsme jakousi propojenou komunitou, tenkými pavučinovými vlákny a sdílíme to. Furt si myslím, že život stojí za to žít. Dokud můžeme tyhle věci dělat, buďme za to rádi. Děkuji! A užijte si ten film, ať vám něco dá! Děkuji vám všem!“

Jako tvůrci, jsme si užívali jedinečnost okamžiku, reakce publika na jednotlivé scény, které jsme ve střižně měli pod rukama tolikrát, že v nich obsažené dialogy odříkáváme zpaměti. V Jihlavě byla promítána tzv. fanouškovská (prodloužená) verze filmu, určená pro zasvěcené publikum. Finální vybroušení díla či určité korekce v něm, budou ještě na pořadu dne. Po skončení filmu nás určitě potěšil bouřlivý potlesk jako taková první indicie toho, že se snad dílo povedlo. Reakce od návštěvníků kina jsme dostávali nejenom po celý koncertní večer, ale i při nedělním toulání historickým centrem Jihlavy.

Za fanoušky zde ocituji písemnou reakci zaslanou přes webovou stránku projektu, kterou nám poslal Michal P. Tato zpětná vazba zastupuje velké množství názorů, které filmové dílo chápou a přijímají v podobném duchu.

MICHAL: „Zdravím a děkuji za včera promítaný film. Čekali jsme surový sestřih archivních záběrů, ale obsah, forma i zpracování Světce z pekla nás velmi příjemně překvapilo. Obrovská poklona za mistrné namíchání témat a neskutečně otevřených zpovědí, vtipu i mrazení v zádech. I když jsem XIII objevil až s Vendettou a k HNF jsem se dostal až přes starší alba opačnou cestou v čase, umím si představit, že pro lidi, kteří prošli tuhle cestu od začátku, to musela být neskutečná nostalgie. Už se s manželkou těšíme na druhý díl a knížku. Ještě jednou díky a držíme palce!

Další skupinu zpětných vazeb na filmové dílo tvoří lidé, kteří jsou na scéně etablovaní svou činností a aktivitami. Promotér Mirage nás překvapil, potěšil a pobavil níže uvedenými slovy.

MIRAGE: „Po náročné páteční noci a brzké cestě do Jihlavy, jsem se těšil, jak si v kině zdřímnu. To by ovšem byla velká chyba a ani to nebylo možné, protože mne Světec z pekla okamžitě vtáhl do děje a já hltal každý záběr, hudební podklad i vyřčené slovo. Dokument, ze kterého se dozvíte mnoho informací a vysvětlení historických dohadů o dění a osobách spjatých s HNF a XIII. STOLETÍ, od začátku odsejpá a skvěle chronologicky ilustruje důležité události z hudebního i soukromého života Petra Štěpána. Doporučuji pro staré i nové fanoušky těchto kapel, protože každý si tam najde spoustu vzpomínek nebo nových zážitků a okamžitě po skončení bude chtít zhlédnout pokračování tohoto precizního dokumentu.“

 

Setkání v Jihlavě mělo ještě jeden neméně úžasný rozměr, než již ty výše zmíněné. Promítání v kině se zúčastnili i bývalí členové XIII. STOLETÍ, v historii nepřehlédnutelní, hudebně excelentní, ve svých érách oblíbení a milovaní: klávesistka OLLIE RYŠAVÁ a baskytarista JIŘÍ ŠINDELKA. I tyto zářivé hvězdy souhvězdí XIII. se poděly o své dojmy z dokumentárního filmu.

OLLIE RYŠAVÁ:  „Co se filmu týče, jsem ráda, že jsem jej viděla už 2x předtím. I napotřetí mi upřímné zpovědi respondentů a samotného Petra vháněly slzy dojetí do očí. Děkuji tvůrcům filmu za velmi citlivý a profesionální přístup v průběhu celého procesu natáčení. Film má jistě velkou hodnotu dokumentární, pro fanoušky opravdový skvost, který jim umožňuje nahlédnout velmi hluboko přímo do nitra kapely a samotného Petra. Pro členy kapely měl film další, velmi významný, řekla bych až terapeutický rozměr. Možnost reflektovat na své působení v kapele, znovu se setkat, oživit vzpomínky a zcela jistě i zpětně pochopit mnoho souvislostí, které může člověk obvykle plně nahlédnout až zpětně jakoby z vyšší perspektivy.“

JIŘÍ ŠINDELKA: „Dokument hodnotím velmi pozitivně. Osobně bych ho to trošku zkrátil, za mě moc prostoru mají ti publicisté, ale to je celkem detail. Nevím, jestli bude vše srozumitelné úplně pro všechny – někdy je možná kontext příběhu jen pro „zasvěcené“, nicméně, dokument se líbil i mé 17 leté dceři, a ta prakticky vůbec nevěděla o co jde. Zná dobře Nácíka, protože to je můj setrvalý letitý kumpán a rodinný přítel, ale o XIII. a mých hudebních aktivitách „v mládí“ má jen nejasný obraz. Asi dost pochopila až během toho večera. Překvapila jí skladba a projevy fans kapely během koncertu, a řekl bych, že pozitivně. Za mě byl SUPER celý večer.“

Následně jsme se přesunuli na hlavní sál, kde se chystal historický comeback XIII. STOLETÍ v sestavě, která nahrála a následně proslavila debutové album kapely, ale i celého česko-slovenského gotického rocku AMULET (1992). Osm stovek nadšených fanoušků si užilo skvělou energii a emoce, které stále ve větší hustotě zaplňovaly sál. U koncertů Třináctky, šlo vždy o atmosféru a energii, která se na vás valila z pódia. Její koncerty byly vždy něčím víc než jen hudební událostí. XIII. STOLETÍ spojuje fanoušky, kteří nejsou jen obyčejnými konzumenty hudby, oni přicházejí za vnitřním prožitkem, oživením či pohlazením vlastních mystérií. Problémy technického rázu (zvuk, vazby) či chyby hudebníků zajímaly opravdu málokoho v sále. Vděčnost za poslech skladeb, které léta ležely v gotickém archivu v nánosu pavučin, prachu a zřejmě i vědomí, že už nikdy na koncertních prknech nezazní, byla obrovská! Kompletní Amulet nadchnul publikum, černý klobouk Mistra frotmana stejně jako jeho červený plášť fungovaly na publikum jako letax v potterovské sérii na cestu časem. Poličský Výsměch? i aktuální sestava XIII. STOLETÍ dokreslili jedinečnost večera, která se však do srdcí a duší přítomných zapsala již nedoufaným a nečekaném comebackem XIII. STOLETÍ ve verzi 1992, jak několikrát za večer zmínil Petr Štěpán. A závěrečná balada „Růže a kříž“ odehraná v nové i staré sestavě vehnala slzy do očí všem, kteří se do tohoto večera celou svou bytostí vděčně rozpustili ….

OLLIE RYŠAVÁ: „Přišlo mnoho skalních fanoušků a ve vzduchu se vznášela slavnostní atmosféra. Výsledek nikoho nezklamal. Silným momentem pro mne bylo, když jeden z mých přátel, sám skvělý hudebník, za mnou po koncertu přišel a nemohl zastavit slzy dojetí. Skvělá práce kapely i tvůrců filmu, odvedená s citem a láskou ke kumštu, fanoušky nadchla. Petrův magický hlas a Pavlova energie za bubny jsou bezchybnou konstantou každého koncertu. To, že šlo tentokrát o dvojkoncert v různém složení kapely, však krásně obkreslilo obrysy celého projektu. Kapela funguje jako živý organismus. Jak při koncertu řekl sám Petr, srdcem kapely je jeho bratr Pavel. Ano, je to tak. Duší kapely je bezpochyby Petr sám. Ostatní členové pak fungují jako Petrovy prodloužené ruce, které kapele dopomáhají ke skvělému zvuku i stage provedení. Osobně je mi ctí, že jsem touto „prodlouženou rukou“ mohla také být. Původní složení kapely na mě silně zapůsobilo svojí autentičností. Parta, která je sehraná nejen hudebně, ale i lidsky, a to z toho bylo cítit. Upřímná, nefalšovaná energie.“

Po koncertě jsme zůstali na balkoně v DKO, kde jsme měli možnost se setkat s mnoha vzácnými hosty koncertu i účinkujícími samotnými. V těchto momentech prožíváte hodně silné emoce, takové specifické nadšení a radost, že jste určitou součástí jádra tuzemské dark indie scény. Sdílet ty energie okamžiku bylo nádherné. Není divu, že se našemu mini teamu nechtělo jít spát. Najednou jsme se ocitnuli na náměstí s Honzou Hrušovským a fotografem Zbyňkem, a já jsem trval na tom, že teď přece nemůžeme jít spát. Ale kam půjdeme, ptali se, tady už nebdí ani Frankenstein? Blesklo mi hlavou, že v podobné situaci před několika lety mě Petr Štěpán zatáhl do nějakého baru, který byl v prvním patře nedaleko kostela Sv. Ignáce. Jdeme, zavelel jsem! Našli jsme to a pivo bylo na čepu! Bylo kouzelné, že jsme se zde srazili s partičkou okolo Tomáše a Vejšky, kteří nám dali další nádherné zpětné vazby na zhlédnutý film. Vejška nám odvyprávěl příběh ze školy v přírodě, kdy mu paní učitelka zabavila kazeťák s demáčem H.N.F. S Honzikem jsme po sobě hodili oko, a bylo nám jasné, že tuto epizodu musíme natočit …

Druhý den jsme se Zbyňkem nafotili nějaké promo fotografie určené k další medializaci projektu, která bude směřovat ke spuštění finanční sbírky určené na financování filmového projektu SVĚTEC Z PEKLA (a dokončení jeho druhého dílu s podtitulem NÁVRATY 2004 – 2023). Protože my neplkáme do vzduchu, tak jsme po několika pokusech vytáhli z pelechu do rána slavícího Vejšku a symbolicky před jihlavským morovým sloupem dotočili jeho úžasnou repliku pro filmový projekt. Dokumentaristická úchylka nás dohnala i při prohlídce katakomb, kde nám paní průvodkyně, dobře si vědoma osazenstva černě oblečených bytostí, nabídla jeden vtipný příběh s Petrem Štěpánem. Po prohlídce slovo dalo slovo a my se s Jarou Svrčkovou vrátili do lůna katakomb s filmařskými proprietami.

Prožil a sepsal: R.X.Thámo

FOTOGALERIE  – ZBYNĚK TRAFINA – AMULET V IGLAU + UVEDENÍ FILMU SVĚTEC Z PEKLA (klikni zde!)

Poste restante:

Je to jen dál,
než se tvá duše dívá.
Je to jen víc,
než ti svět může dát.
To znamení má dvojí tvář amuleta.
Je nekonečná věčností,
co amulet ti dá…

(XIII. STOLETÍ, AMULET)